Feng shui zboží

    Partneři

    symbol feng shui
    Úvodní stránka / Cesta ke Kailasu - pokračování

    Cesta ke Kailasu - pokračování

    Západní Tibet je pořád místem, kde moderní civilizace nestihla propuknout v plné míře. Od roku 1951 je západní Tibet součásti Číny. Velká nadmořská výška a drsnější přírodní podmínky se postaraly však o to, že tato oblast není do teď dostatečně osídlená a zalidněná. I když je ve Lhase postaveno mnoho moderních domů a nejvýše položená plně funkční železnice, není zde o bydlení příliš velký zájem. Hlavním důvodem jsou právě podmínky náročné pro lidský organismus. Lhasa totiž leží ve výšce 3650 m nad úrovni moře. Je zde rozředěný vzduch obsahující méně kyslíku, nízký tlak a velmi chladné zimy. Ovšem původní tibetští obyvatele jsou již těmto drsným podmínkám přizpůsobeni. Tibetské ženy s hrdosti mluví o tom, že jsou schopné v Tibetu rodit zdravé děti, když to Číňanky musí odjíždět rodit do nižších poloh. Čínská vláda se snaží změnit množství kyslíku v ovzduší ve Lhase vysazováním stromů odolných drsným podmínkám. To ale nemění situaci v zimě, a tak čínští obyvatelé podobně jako stěhovaví ptáci na podzim Lhasu opouští a vracejí se zpět do svých domů až na jaře.

    Na cestě od Lhasy do Darčenu, výchozího bodu k cestě ke Kailasu, je nedávno postavená nová silnice. Při naší cestě byla překvapivě skoro prázdná. Za několik hodin cesty jsme potkali jen pár aut. Na širokých pláních tibetci pasou stáda jaků, koz a ovcí stále tak, jako to dělávali před mnoha lety. Tradiční kočovný způsob života místních obyvatel nezměnil ani Čínský režim. Naším průvodcem byl již od přistání ve Lhase a po celé kóře kolem Kailasu Číňan, kterému jsme říkali Slava. Jeho skutečné jméno bylo velmi složitě vyslovitelné. Slava šel již kolem Kailasu desátou kóru. Mluvil s námi lámavou ruštinou, která se postupem času zlepšovala. Když jsme viděli Slavu poprvé, mysleli jsme, že je to klasický čínský komunista. Ovšem časem se z něho vyklubal velmi duchovní a přátelský člověk s hlubokými znalostmi tibetských tradic a buddhismu. Inu zdání často klame, což určitě platí v případě Slavy. Je náročné bydlet ve státě, kde komunistická propaganda nedovoluje otevřeně projevit svůj názor a kde je třeba dodržovat mnoho zvláštních pravidel.

    Darčen je malá špinavá vesnice. Je zvláštní, že posvátná pouť začíná právě v tomto místě. Ovšem atmosféra mezi lidmi je přátelská. Naše ubytování bylo velmi skromné. Místnost s jedním oknem, bez vody a bez vytápění. Symbolický záchod kousek od ubytovny. Ve dvoře stála menší budova, která slouží jako společenská místnost. Zde se scházejí poutnici a průvodci, popíjí čaj a povídají si. Několik let zpátky jsem četla knihu, její autorka v ní popisovala svoji cestu ke Kailasu. Dost mě tehdy inspirovala. V té knize popsala svého tibetského průvodce, který se jmenoval Norbu. V knize bylo několik jeho fotografií. Norbu jsem potkala v Darčenu, v té malé společenské místnosti pro poutníky a jejich průvodce. Vypadal naprosto stejně jako na fotografii z knihy. Tihle lidé prostě nestárnou.

    Autorka: Marina Kopecká | 23.4.2012